ISLANDSKÁ  ZKUŠENOST

Island je svou rozlohou o něco větší než Česká republika. Počtem obyvatel by však nenaplnil ani naše Brno. Rodinná atmosféra, specifické přírodní i ekonomické podmínky a notná dávka severského šmrncu činí z tohoto sebevědomého ostrova zajímavé místo k bádání. Kamila Matějková, projektová manažerka CZECHDESIGN, dva měsíce zkoumala podmínky a příležitosti designu na ledovém ostrově, pracovala po boku islandských kolegů a zjišťovala, že islandská a česká designérská scéna mají mnoho společného.

 

ZKOUMÁME PŘÍLEŽITOSTI
Výsledkem dvouměsíční výzkumné stáže Kamily Matějkové v organizaci Iceland Design Center je odborná studie Podmínky a příležitosti pro přenos praxe v oblasti designu z Islandu do České republiky, která shrnuje nabyté zkušenosti a know-how, nastiňuje několik aktivit a přístupů vhodných pro přenos do českých podmínek a přináší přehled o situaci v oblasti designu na Islandu.

 

ISLAND VS. ČESKÁ REPUBLIKA
Ačkoli se na první pohled může zdát, že situace v oblasti designu na Islandu a v České republice je velmi odlišná, řada vlivných faktorů je oběma zemím společná. Islandská ekonomika byla do začátku 60. let dvacátého století značně uzavřená a limitovala import zahraniční produkce. Jistou analogii, i když jistě se zcela odlišnými příčinami i mírou dopadu, můžeme spatřovat v situaci České republiky před rokem 1989. S odstupem 30 let tak Island i Česká republika zažívaly rychlý nárůst zahraničního kapitálu i zboží, což pro místní průmysl a jeho infrastrukturu nezůstalo bez následků. Designérská scéna je v obou zemích velmi malá a přetlak kreativců nad poptávkou místních firem je evidentní. Kromě konkurence v rámci vlastní země je také nutné čelit konkurenci vnější, ať už jde o blízké skandinávské státy a Velkou Británii v případě Islandu, nebo tradičně špičkový design Německa či Rakouska, sousedících s Českou republikou.

 

EXTRÉMNÍM PODMÍNKÁM NAVZDORY
Malý počet obyvatel a izolovanost ostrova od okolního světa je příčinou absence velkých firem a téměř nulové průmyslové výroby. Příležitostí pro uplatnění jako zaměstnanci výrobních firem nebo možnost získávat zakázky od výrobců jsou tak velmi limitované. Extrémní přírodní podmínky jsou zase důvodem nedostatku dřeva, což prakticky znemožňuje existenci nábytkářského odvětví tak, jak ho známe například z českého prostředí. Islandští designéři pro svou práci musí hledat jiné partnery. Příležitosti pro jejich práci skýtá velmi rozvinutý rybářský průmysl, farmářství a zpracování živočišných materiálů. Potravinářský průmysl a farmáři jsou designérům spojencem v odvětví tzv. food designu, jehož příkladem může být produkt Skyrkonfekt – dezert z kravského mléka vytvořený ve spolupráci designérů a farmy Erpsstaðir.

Materiálem s velkým potenciálem je také hliník, kterého se na Islandu vyprodukuje více než 800 000 tun ročně. Většina nezpracovaného materiálu se však exportuje, aniž by se zvyšovala jeho hodnota přetvořením na produkty. Islandské design centrum na tuto situaci reagovalo projektem 13Al+, který se zaměřil právě na problém nadbytku hliníku a neschopnost ho užitečně zpracovávat přímo na ostrově. Skupina islandských designérů ve spolupráci se švédskými firmami zpracovávajícími hliník hledala cesty, jak s tímto materiálem pracovat.

 

SKANDINÁVSKÝ KONTEXT
Island je již tradičně považován za menšího bratra Skandinávských velmocí – Norska, Švédska a Dánska, a vzhlíží k nim nejen v oblasti designu. Společně s Finskem s nimi tvoří seskupení zemí, které se běžně označuje pojmem „severské státy“. V širší definici věhlasného sousloví „skandinávský design“ jsou však Island a Finsko někdy také zařazováni. Spíše než zdůrazňovat geografickou blízkost nebo národní identitu má toto vymezení podtrhovat společnou historii v oblasti designu a sdílení určitých hodnot. Začalo se používat před více než padesát lety, kdy severské státy začaly reagovat na ekonomické a politické výzvy poválečné situace a cíleně společnými silami propagovaly design a užité umění sérií výstav. Mezi nejdůležitější patří „Design in Scandinavia“, která v letech 1954–1957 cestovala Severní Amerikou, a „Formes Scandinave“ představená v roce 1958 ve Francii. V rámci druhé jmenované byl poprvé zahrnut islandský design.

Zajímavé je, že právě Island a Norsko – země, které nejméně přispěly ke skandinávskému modernistickému hnutí, jsou dnes místy, kde se v rámci severského regionu vyskytují nejaktivnější designérské komunity. V posledních letech tak můžeme říci, že Island své někdejší vzory v lecčems dohání a začíná těžit z výhod, které jako malý, izolovaný národ má. V oblasti designu se mluví především o faktu, že se současná generace designérů nemusí vyrovnávat se slavným odkazem minulosti, jako to mají Švédsko, Finsko nebo Dánsko se zmiňovanými legendami meziválečné a poválečné éry. Zjednodušeně řečeno, není moc na co navazovat, což skýtá větší svobodu a prostor pro vlastní cestu.

 

ICELAND DESIGN CENTRE
Tato organizace, zastřešující na Islandu oblast designu, je financována islandským Ministerstvem vzdělání a kultury a Ministerstvem průmyslu. Cílem centra je propagace designu a architektury – jako nástrojů pro zlepšování života společnosti. A zároveň podpora všech designérských disciplín – jako živé součásti islandské ekonomiky – s cílem zvýšení konkurenceschopnosti Islandu. Jednou z nejdůležitějších událostí, které design centrum pořádá, je mezinárodní festival a konference Design March, která se v březnu roku 2016 uskutečnila již po deváté. Jde o festival představující to nejlepší z lokální designérské scény spolu s vybranými mezinárodními jmény.

 

Česká verze odborné studie ke stažení zde:
Podmínky a příležitosti pro přenos praxe v oblasti designu z Islandu do České republiky

Anglická verze odborné studie ke stažení zde:
The conditions and opportunities for the best practice transfer between Iceland and the Czech Republic

 

Fotoreport o designu na Islandu